Kurt Gebauer: KURT KOLEM WILY
Vernisáž výstavy proběhne ve čtvrtek 15. 10. 2025 v 18:00 ve Winternitzově vile. Vstup na vernisáž je volný a zdarma. Výstavu je následně možné navštívit během otevíracích hodin vily (neděle–středa, 12:00–18:00) od 19. 10. 2025 do 1. 2. 2026.
KURÁTORKA VÝSTAVY: KRISTÝNA JIRÁTOVÁ
Zahrada Kurta Gebauera na pražské Ořechovce ukrývá sochy, které jako by zde stály odjakživa. V naprosté symbióze se zdejší zelení tiše odpočívají, aby čas od času přivítaly zvědavé návštěvníky. Silný duch umělcovy zahrady se nyní přenáší na místo s neméně silnou, avšak rozdílnou atmosférou. Kolem Winternitzovy vily se tak rozehrává nejen dialog samotných soch a architektury, ale pomyslně také dialog dvou letitých zahrad. Autorova dnes již ikonická díla doplňují i novější objekty svědčící o autorově neutuchající energii a radosti z tvorby.
Kurt Gebauer, umělec, pedagog, někdejší člen Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, se ve své tvorbě celoživotně věnuje realizacím do veřejného prostoru a práci s krajinou. Venkovní prostor je jeho uměleckým postojem, naprostou životní nutností. Jak sám říká, sochařství je pro něj druhem zabydlování prostoru. O ten veřejný také po celý život vytrvale a neústupně bojuje. Zájem Kurta Gebauera je zaměřen především na figuru, přičemž modely pro svou tvorbu nalézá všude kolem sebe. Veškerá díla tak vycházejí z neustálého pozorování okolního světa, zachycuje velmi prchavé a nahodilé okamžiky, jako by se vždy pod jeho rukama letmý pohyb na chvíli zastavil. Jeho postavy působí svou jednoduchostí, lehkostí, jsou radostnou oslavou života, ale zároveň satirickou výpovědí o společnosti a poselstvím své doby. Gebauerova tvorba je kritická, zahrnuje i díla explicitně protirežimní, ale není útočná ani ironická, je v ní obsažena velká dávka lidskosti, poetiky i nezbytného humoru. Sochařův smysl pro vyjádření absurdity odráží jak záměrná deformace a zjednodušení tvarů, tak časté využití netradičních materiálů.
Celoživotním tématem Kurta Gebauera jsou plavkyně, koupaliště a pláže jsou pro sochaře prostorem k pozorování živého, nestylizovaného pohybu. Uvolněnost plavkyň odráží touhy po vznášení, létání, symbolizuje přesun od přízemního k něčemu vyššímu. Podobně uvolněnou radostnou tělesnost odráží také ženské figury v instalaci Český rybník, která je upřímnou oslavou ženství, spojovaného v očích autora především s krajinou. Socha Děvče na židli v sobě koncentruje dětský svět plný neposedného pohybu a neklidu. Židle jakožto prvek civilizace vymezuje děvčeti prostor, udává pravidla, je to pevný prvek, který tvoří s naznačeným pohybem dívčina těla určité napětí. Jsme svědky hry, která v sobě ovšem ukrývá i závažné otázky skrytých nebezpečí života a jistoty smrti. Trpaslíky i Zdraviče charakterizuje provizornost či záměrná nedokonalost zpracování, jež v 80. letech fungovala jako jasný satiricko-kritický element. Klecohlavy jsou vězením myšlenek a zároveň jsou uvnitř prázdné, minimalistické Velké hlavičky zdůrazňují obecnou lidskost, stejnost, rovnost, hlavy bez obličejů jsou zároveň jakýmisi anti-portréty. Trubkouni pak svou maximálně redukovanou tělesnou geometrií opět připomínají, že působivá síla tvorby Kurta Gebauera spočívá právě v jednoduchosti.
