Syntéza: Umění a architektura v harmonickém souznění

VERNISÁž: 29. 2. 2024 V 18 HODIN

1. 3. 2024 – 19. 5. 2024

KURÁTOR : ADAM ŠTĚCH

Výstavní cyklus Winternitzovy vily pro rok 2024 rozvede odvěké téma propojení architektury a výtvarného umění v mnoha různých podobách nejen v rámci tradičních architektonických výstav, ale i nových sochařských expozic na zahradě vily. Zatímco kurátor Adam Štěch ve spolupráci se svými kolegy ze skupiny OKOLO Matějem Činčerou a Janem Klossem připraví tři výstavy reflektující propojení architektury a výtvarného umění z jiné perspektivy, kurátorka Kristýna Jirátová současně uvede některé české sochaře v exteriéru domu. 

První architektonická výstava Syntéza: Umění a architektura v harmonickém souznění představuje kurátorův osobní výběr 14 staveb, které v sobě bytostně propojují architekturu a výtvarné umění v odlišných rovinách. Ať už to jsou rozmanité umělecké Gesamtkunstwerky, neboli totální umělecká díla, ve kterých se architektura a výtvarné umění harmonicky a přirozeně doplňují, nebo jedinečné umělecké ateliéry a domy výtvarníků. Bohatý obrazový materiál vás provede téměř po celém světě a představí méně i více známé architektonické projekty, v jejichž příbězích hraje výtvarné umění zcela esenciální roli. Domy výtvarných umělců koncipované jako výjimečná místa kreativity i veřejné stavby, ve kterých zaujímá umělecká stránka své dominantní postavení. To vše reflektuje jedinečnou symbiózu těchto dvou svébytných uměleckých disciplín, kterou kurátor Adam Štěch zachytil při svých návštěvách těchto skvostů. Umělecké téma výstavy rozvíjí i její originální prostorová instalace, která symbolicky obě disciplíny směle propojuje.

OTISKY

VERNISÁž: 29. 2. 2024 V 18 HODIN

1. 3. 2024 – 19. 5. 2024

KURÁTORka : kristýna jirátová

Skupinovou výstavou Otisky zahajujeme sérii sochařských výstav, které v letošním roce proběhnou na zahradě Winternitzovy vily ve volné návaznosti na interiérové výstavy věnující se tématu propojení architektury a výtvarného umění. Charakteristická bílá čistota stavby tak zcela nově přichází do těsného kontaktu s výraznými uměleckými díly, jejichž záměrem není ji zastínit či narušit, ale vytvořit zajímavý a možná až nečekaně přirozený dialog objektů nejen s podobou samotné architektury, ale také s její pohnutou historií. V dílech všech zastoupených autorů tak můžeme vnímat vzdálené otisky minulosti, osudu vily a původních obyvatel i dalších lidí, kteří vilu obývali. Stejně tak díla odráží určité fragmenty minulých i současných myšlenek a na ně navazujících šťastných i nezvratných rozhodnutí.

Vstup na zahradní výstavu Otisky je v otevíracích hodinách vily zdarma.

Dagmar Kropáčová Morová (*1990) ve své tvorbě pracuje s tělesností, s fragmenty lidského těla, s jeho otisky vyvolávajícími určité vzpomínky. Její sádrové formy jsou schránkami, které nám dávají možnost uložit si do nich vlastní příběhy. V hlavách s více či méně propracovanými tvářemi nepoznáváme konkrétní podoby, ale přesto se s nimi dokážeme ztotožnit. Skrze samostatně stojící tělesnou formu se konfrontujeme s naší vlastní samotou uprostřed davu, který symbolizuje skupina nohou odrážejících chaos dnešní i předešlé společnosti.  

Deformovaná figurální torza Ondřeje Filípka (*1993) zneklidňují svou protikladností. Jsou to tvary zároveň živé i neživé, organické i chladně technicistní, lidské i odosobněné. To, co bývá u jiných umělců vyjádřeno výraznou expresivností, dokáže autor vtělit do přísně uzavřeného tvaru, který mlčí a křičí zároveň. Uzavřené do své anonymity v jim přísně vymezeném prostoru odrážejí bezhlavé figury nejhlubší pocity člověka, jeho touhy i obavy.

Na protipólech je postavena také tvorba Martina Skalického (*1976). Ústřední roli zde ale hraje použitý materiál, díky kterému sochař proměňuje původně masivní sochy ve velmi subtilní objekty. Textil pěchovaný do starých sochařských forem fixuje pryskyřicí, přičemž výsledkem je socha, která původní předlohu překonává deformací všech tvarových detailů. Minulost se zde setkává se současností, trvanlivost s křehkostí, vážnost s humorem. Působením světelného zdroje se pak socha stává téměř nehmotnou, může být příslibem světla na konci tmavého tunelu i varováním před nebezpečím vyhasnutí.

Se zdrojem světla často pracuje také Krištof Kintera (*1973), jehož nedílnou součástí uměleckých postupů je recyklace. Právě v jeho bílém objektu již světlo vyhaslo, nezbývá tedy, než učinit z všedního výjimečné a vzdát LED zářivkám hold skrze umění. S materiálem, který přestal sloužit svému původnímu účelu a je tak odsouzen k zániku, zachází umělec s lehkostí a humorem jemu vlastním. Přetvářením předmětů denní potřeby, které se pod umělcovýma rukama mění nejen v estetické, ale také silně vypovídající objekty, nabádá diváka k hlubšímu zamyšlení nad problémy současného světa. 

Recyklace je také důležitou složkou sochařské tvorby Michala Cimaly (*1975), který rád experimentuje s nejrůznějšími materiály. Letící masky jsou skutečnými otisky tváří reálných, avšak neznámých lidí. Čím si prošli? Komunikují spolu i s námi beze slov. Jejich vzdálenost od nás umocňují nahodile zkroucené roxory, které vypadají, jako by je stvořila sama příroda. Stvoly nesoucí zakonzervované příběhy lidí, které se nikdy nedozvíme. Cimalovo dílo je velmi spontánní, hravé, imaginativní i ironické, a především hluboce současné. 

Pavel Dušek (*1992) došel ve své tvorbě k velmi originálnímu uměleckému projevu na pomezí malby, objektu a architektury. Své betonové či ocelové dlaždice, které jakožto zajímavý prostředek komunikace mezi umělcem a veřejností nejprve začal umisťovat na fasády domů, dnes vystavuje také v galeriích. Ve zcela novém objektu pro výstavu navázal Dušek na fascinaci architekturou svých oblíbených autorů mezinárodní avantgardy a přebral motiv přímo z interiéru Loosovy vily, aby ho velmi odvážně umístil na její čistou bílou fasádu. Soška tanečnice, která byla na dlouhá léta ztracena, se nedávno díky náhodě vrátila na své původní místo v hale, a nyní se její otisk dostává i na samotné průčelí vily. Historie je stále živá, minulost se odráží v současnosti, současnost zrcadlí budoucnost.

FRANK LLOYD WRIGHT: Principy organické architektury na fotografiích Andrewa Pielage

VERNISÁž: 18. 10. 2023 V 18 HODIN

22. 10. 2023 – 21. 2. 2024

KURÁTOR: ADAM ŠTĚCH

Výstava ve Winternitzově vile uvádí unikátní dlouhodobý projekt uznávaného amerického fotografa Andrewa Pielage, který se rozhodl zdokumentovat kompletní realizované dílo Franka Lloyda Wrighta, nejdůležitějšího představitele organické architektury minulého století. Pielage se pravidelně vydává na cesty po celých Spojených státech za stavbami tohoto velikána, kterých je přes 430. V rámci letošního výstavního cyklu věnovaného právě organické architektuře, jehož kurátorem je Adam Štěch, jsme tudíž do vily nemohli pozvat nikoho povolanějšího.

Fotograf se ve výstavě zaměřuje na konkrétní Wrightovy organické principy, které ilustruje svými vlastními snímky. S těmi vás seznámí nejen expozice, ale také přednáška Andrewa Pielage, která proběhne 19. října od 19 hodin. Přijďte nahlédnout pod pokličku celého projektu, poslechněte si příběhy skryté za jednotlivými snímky a objevte spoustu detailů i zajímavostí díky výkladu samotného autora, který své fotografie přijíždí do Prahy představit až z arizonského Phoenixu.

Přednáška proběhne v anglickém jazyce. Vstupenky můžete zakoupit v síti GoOut.

Fotografie: Andrew Pielage

CHATY

znovuobjevené dílo architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného, autorů pavilonu Expo 58

12. 7. – 15. 10. 2023

KURÁTOR: ADAM ŠTĚCH

Architekti František Cubr, Zdeněk Pokorný a Josef Hrubý jsou známí především návrhem Československého pavilonu pro světovou výstavu EXPO v Bruselu v roce 1958. Díky této i jiným veřejným a administrativním stavbám padesátých až sedmdesátých let jsou považováni za jedny z nejdůležitějších tvůrců české poválečné architektury. Čtyři rekreační objekty, které architekt František Cubr navrhl společně se svým kolegou Zdeňkem Pokorným ve čtyřicátých letech na březích přehrady Seč nedaleko Pardubic jsou zcela zapomenutými příklady velmi originální architektonické tvorby. Mohou být pokládány za výjimečné příklady organické architektury čtyřicátých let, která se v našem prostředí uplatnila jen velmi zřídka, a to právě především v oblasti rekreačního bydlení. Výstava představí tyto výjimečné projekty, které ještě doposud nebyly zcela historicky zhodnoceny, skrze nedávno provedený výzkum, fotografie i unikátní nábytek, jenž byl pro tyto objekty vytvořen.

Fotografie: Vladimír Novotný

Mezi přírodou a člověkem

30. 3. 2023 – 9. 7. 2023
KURÁTOR: ADAM ŠTĚCH

Po dvou uplynulých výstavních cyklech, představujících působení zahraničních architektů v českých zemích, respektive českých architektů v zahraničí, uvádí Winternitzova vila další tématicky zaměřený soubor výstav. Ten v průběhu roku 2023 uvede tři odlišně pojaté výstavní projekty, tentokrát zaměřené na téma organické architektury jako důležitého, v tuzemském odborném prostředí však jen málo reflektovaného fenoménu vývoje moderní architektury 20. století. Přirozená harmonie mezi člověkem, přírodou a lidským obydlím je ústřední myšlenkou teorie i praxe organické architektury, která se od počátku minulého století stala jedním z důležitých proudů globálního modernismu, přesto často opomíjeného teorií a historií architektury. Cyklus výstav v roce 2023 postupně představí jak zcela fundamentální představitele a témata světové organické architektury, tak i jen velmi málo známé příklady této fascinující kapitoly.

Naše výstava Mezi přírodou a člověkem: Po stopách organické architektury je koncipována jako obsáhlý fotografický atlas rozmanitých forem a tendencí organické architektury, představující stovky příkladů z různých období a zemí od svého počátku až do 70. let 20. století, rozčleněných do tématických a chronologických celků. Klade si za cíl organickou architekturu kategorizovat a ukázat všechny její rozmanitosti, jak o nich píše Alan Hess. Všechny stavby jsou prezentovány tak, jak je během svých cest zachytil kurátor a publicista Adam Štěch, který se tématu organické architektury věnuje dlouhodobě. V expozici jsou zastoupeny pouze stavby, které autor sám navštívil a vyfotografoval.

Kurátor a autor fotografií a textů: Adam Štěch
Grafický design a instalace: Matěj Činčera a Jan Kloss
Produkce: David Cysař, Kristina Cysařová, Anna Svobodová

INTERIÉROVÝ DIALOG

20. 11. 2022 – 20. 2. 2023 (PRODLOUŽENO do 22. 3. 2023)
KURÁTOR: ADAM ŠTĚCH

Připravili jsme pro vás jedinečnou výstavu o dnes již neexistujícím bytě, který navrhl Jan Kaplický pro ředitele design muzea v Londýně, Deyana Sudjice. Výstavu jsme připravili společně s Kaplicky centre a provází ji spousta nezveřejněných podkladů a rozhovor s panem Sudjicem, který připravil náš kurátor Adam Štěch. Pro milovníky architektury Jana Kaplického je to jedinečná možnost vidět jeho práci v kontextu a s komentářem klienta.

V roce 1983 si nechal přední londýnský kritik designu a architektury a pozdější ředitel londýnského Design Musea Deyan Sudjic navrhnout rekonstrukci svého nového bytu od architekta Jana Kaplického, který v roce 1968 emigroval z tehdejšího Československa do Velké Británie. Tam architekt navázal na progresivní myšlenky radikální architektury šedesátých a sedmdesátých let a společně s předními osobnostmi architektury High-Tech rozvíjel futuristicky koncipovanou tvorbu. Byt pro Deyana Sudjice patří mezi jeho první realizace vůbec a představuje unikátní interiérové dílo založené na obdivu k technologiím a myšlenkovém futurismu. Výstava Interiérový dialog: Vzpomínka na londýnský byt Deyana Sudjice podle návrhu architekta Jana Kaplického se prostřednictvím svědectví Deyana Sudjice, archivních fotografií Richarda Bryanta i některých prvků interiérového vybavení zaměřuje na tento málo známý a přesto velmi pozoruhodný interiérový projekt.

Kurátor: Adam Štěch 
Grafický design: Matěj Činčera, Jan Kloss
Instalace a koncepce: OKOLO
Fotografie: Richard Bryant (Archiv Deyan Sudjice) 
Spolupráce: Vitra, Nadační Fond Kaplicky Centre  

Zdroje: Jan Kaplický, Pro budoucnost a krásu, Ivan Margolius, Brno 2020 

Výstavu připravila Winternitzova vila ve spolupráci s Kaplicky centre
Výstava se koná pod záštitou Ministra kultury Martina Baxy

ČESKÁ AMBASÁDA VE STOCKHOLMU

25. 6. 2022 – 15. 9. 2022 (prodlouženo do 9. 11. 2022)

kurátor: Adam Štěch

Československá ambasáda ve Stockholmu byla jednou z posledních realizovaných ambasád v brutalistickém stylu. Je dílem Jana Bočana, Zdeňka Rothbauera, Jana Šrámka a Jiřího Náhlíka. Byla navržena v roce 1969 a dokončena o tři roky později. Koncepčně výtvarně navazuje na úspěchy československých ambasád v Dillí a Londýně.

Před dvěma lety byla tato unikátní stavba zrekonstruována do podoby nového sídla módní značky Acne Studios. Švédský architekt Johannes Norlander ve spolupráci s kreativním ředitelem značky Jonny Johanssonem navázali na původní architekturu, kterou postavili do kontrastu k výraznému současnému designu. „Výstava Česká ambasáda ve Stockholmu: Klenot brutalismu v proměnách času představuje transformaci významné stopy české architektury ve Skandinávii, a to prostřednictvím unikátních fotografií pořízených před i po nedávné rekonstrukci.“ představuje výstavu její kurátor Adam Štěch.   

Historie a současnost budovy jsou prostřednictvím těchto fotografií postaveny vedle sebe. Zatímco renomovaný švédský fotograf Åke E:son Lindman nás svými fotografiemi vrátí do období, kdy původní interiéry velvyslanectví byly ještě zcela intaktní, snímky Rasmuse Norlandera demonstrují jejich nedávnou proměnu architektem Johannesem Norlanderem pro účely švédské módní značky Acne Studios.    

Architekt Jan Bočan patří mezi hlavní představitele českého brutalismu. Během působení v ateliéru Beta se Bočan dostal svými vítěznými návrhy k realizacím projektů jako byly Československé velvyslanectví v Londýně, Hotel Intercontinental v Praze a konečně Československé velvyslanectví ve Stockholmu. K této realizaci architekt vysvětluje: „Snažili jsme se vytvořit atmosféru, kterou má v sobě Praha a česká krajina, s trochou smutku tehdejší současnosti. Zároveň jsme chtěli, aby prostředí vyznělo jako abstraktní zahrada, aby bylo cítit kulturu národa, kterou reprezentuje. Dole, ve spojovací části vízového oddělení, je kovový reliéf, abstraktní stín, který v náznaku jakoby vrhá betonový strop.“

Fotografie: Åke E:son Lindman a Rasmus Norlander 
Grafický design a instalace: Matěj Činčera a Jan Kloss 

Děkujeme za spolupráci: Åke E:son Lindman, Johannes Norlander, Rasmus Norlander, Nanovo, TON
Citace z internetového zdroje: https://www.earch.cz/architektura/clanek/bocan-80-ceskoslovenske-velvyslanectvi-ve-stockholmu

CASA KOHN

25. 3. 2022 – 20. 6. 2022

kurátor: Adam Štěch

Výstava o německy mluvícím pražském architektu, který emigroval před druhou světovou válkou do Ekvádoru se zaměří na Kohnův vrcholný projekt, jeho vlastní dům Casa Kohn, který v Quitu postavil v roce 1951, a který se stal milníkem ve vývoji ekvádorské moderní architektury.

Příběh vily Kohn není jen příběhem jednoho špičkového architekta a jeho rodiny, ale vyprávěním o zcela zásadních historických fenoménech a událostech, kterými světová společnost procházela během třicátých až padesátých let minulého století. Do značné míry tyto události ovlivnily také vývoj uměleckých směrů, architektury i designu. Bylo to především vypuknutí druhé světové války, které zapříčinilo dosud nevídaný odliv mozků z Evropy. Před sílícím nebezpečím nacismu do nových světů prchali i výtvarní umělci, architekti a designéři. 

 „Původem pražský německy mluvící architekt Karl Kohn se vydal do Ekvádoru, kde navrhl desítky privátních rezidencí. Spojoval v nich pražské funkcionalistické zkušenosti se specifickými prvky, reagujícími na nové kulturní a klimatické prostředí Latinské Ameriky. Bezesporu nejvýznamnějším projektem se však stal jeho vlastní dům nazvaný Casa Kohn, který architekt slavnostně představil roku 1951 za účasti tehdejšího prezidenta Ekvádoru Galy Plazy. Nové sídlo bylo označeno za nejmodernější stavbu země a získalo řadu prestižních ocenění.“ přibližuje téma výstavy kurátor Adam Štěch, který Quito navštívil loni v listopadu. V domě Karla Kohna strávil pět dní a pečlivě zaznamenal jeho aktuální stav, který se příliš neliší od doby, kdy byl dům postaven. Výstava pak přibližuje příběh tohoto domu nejen prostřednictvím textů, ale především vůbec poprvé na veřejnosti vystavených fotografií.  

Alsa – výstava portrétů známých osobností

FOTOGRAFIE Terezy z Davle a Alžběty Jungrové

26. 2. 2022 – 16. 3. 2022

Na vystavených fotografiích můžete vidět známé osobnosti, které spolek ALSA dlouhodobě podporují jako Daniela Písařovicová, Jana Plodková, Tatiana Medvecká, Linda Bartošová, David Kraus nebo Pavel Batěk.

Spolek ALSA se jako jediná organizace v Česku specializuje na pomoc pacientům s amyotrofickou laterální sklerózou a péče o pacienty s ALS je jejím hlavním posláním. „Za šest let existence ALSy, kdy v Česku před tím nebyla žádná centralizovaná pomoc pro pacienty s ALS, jsme pro ně vybudovali půjčovnu specializovaných pomůcek, pořádáme rekondiční pobyty, výjezdy specialistů multidisciplinárního týmu a regionálních koordinátorek do jejich domovů a pořádáme další podpůrné aktivity. Naším cílem pro tento rok je získat statut Poskytovatele zdravotní péče, která by péči o pacienty s ALS značně zjednodušila. Proto hledáme partnery, kteří by nás v tomto snažení podpořili,“ doplňuje Eva Bezuchová, ředitelka spolku a logoped multidisciplinárního týmu spolku ALSA.

Vize pro budoucnost

Zahraniční architekti v Praze, Brně a Ostravě

20. 12. 2022 – 22. 2. 2022

V současné době probíhá v České republice hned několik plánovaných projektů  světoznámých zahraničních architektů. Výstava Vize pro budoucnost představuje tři z nich, a to ve třech největších městech v České republice. Expozice tak odkrývá zajímavý vzorek světové architektonické tvorby, která vznikne na našem území v několika následujících letech. 

Rozhodli jsme se představit tři projekty odlišného charakteru a typologie. Hlavní město Prahu reprezentuje projekt komerčního komplexu Savarin od britského studia Thomase Heatherwicka. Brno je zastoupeno vítězným návrhem nového hlavního nádraží od renomované nizozemské kanceláře Benthem Crouwel. Ostrava se může pyšnit očekávaným projektem nové Janáčkovy filharmonie amerického architekta Stevena Holla.      

Kurátor: Adam Štěch (OKOLO) 

Grafický design a instalace: Matěj Činčera, Jan Kloss, Adam Blažek  (OKOLO) 

Foto: Archiv Benthem Crouwel Architects, Iwan Baan, Luke Hayes, Shu He, Dita Pepe, Timothy Schenck,   

Produkce: David Cysař, Kristina Cysařová, Adam Štěch, Studio Činčera 

Za spolupráci děkujeme: Architecture Acts, Benthem Crouwel Architects, Crestyl, Janáčkova filharmonie Ostrava, Kancelář architekta města Brna, MAPPA Ostrava, Steven Holl Architects, Thomas Heatherwick Architects.  

Frank Gehry: Očima Čechů

20.10.2021 - 13.12.2021 / Prodlouženo do 19.12.2021

Kurátor: Adam Štěch 

Texty: Adam Štěch 

Fotografie: DANALKA 

Grafický design a instalace: Matěj Činčera a Jan Kloss (OKOLO)

Produkce: Kristina Cysařová, David Cysař

Tančící dům od amerického architekta Franka Gehryho patří k nejikoničtějším stavbám v Praze, stejně tak jako Gehry je jedním z nejzásadnějších světových architektů posledních tří dekád. Výstava představí tři odlišné pohledy českých tvůrců, či spolupracovníků na práci tohoto architekta. Fotografická série DANALKA nabídne nevšední pohled na některé Gehryho stavby, za kterými Alka jezdí po celém světě. Firma Sipral přiblíží technické zákulisí své spolupráce na konstrukci Gehryho budovy nadace Louis Vuitton v Paříži. Poslední část výstavy se vrací k Tančícímu domu prostřednictvím audio deníku Vlada Miluniće.

VSTUP NA VÝSTAVU I DO CELÉ VILY:

• základní 180 Kč / 7,50 €

• snížené (děti od 6 do 18 let, studenti do 26 let, senioři nad 65 let) 100 Kč / 4 €

• rodinné (2 dospělí a děti do 18let) 400 Kč / 16 €

• děti 0 - 5,9 let vstup zdarma

Výstavu je možné navštívit od 20.10.2021 do 13.12.2021, jejím kurátorem je teoretik architektury a publicista Adam Štěch. Grafický design: Matěj Činčera, Jan Kloss (OKOLO).

MEZINÁRODNÍ STYL

zahraniční architekti v českých zemích 1902- 1935 - kurátor Adam Štěch

13.6.2021 - 12.9.2021

Kurátor: Adam Štěch 

Texty: Adam Štěch 

Fotografie: Tomáš Souček 

Grafický design a instalace: Matěj Činčera a Jan Kloss

Produkce: Kristína Cysařová, David Cysař, Adam Štěch

Od ledna do dubna 2021 jsme se s fotografem Tomášem Součkem rozhodli navštívit rozmanitá místa naší republiky a objevit a zdokumentovat současný stav významných i zcela zapomenutých staveb, které u nás v první polovině dvacátého století navrhli a postavili zahraniční architekti. Koho však můžeme v této době zahraničními architekty označit? Složitá národnostní situace na našem území v první polovině dvacátého století v mnohém totiž znesnadňuje přesné vymezení pojmu „zahraniční architekt“.

 Do našeho výběru jsme tak zahrnuli hned několik skupin architektů, kteří mají vůči českým zemím přinejmenším nesnadně zařaditelné postavení. První skupina je v tomto ohledu nejjednodušší. Do ní patří zahraniční architekti, kteří byli do českých zemí pozvaní svými klienty a postavili zde většinou pouze jeden projekt. Nikdy tu však nežili ani nestudovali. Jedná se především o německé tvůrce jako byli Ludwig Mies van ver Rohe, Erich Mendelsohn, Bruno Paul, Hans Richter, Thilo Schoder, Heinrich Lauterbach, Rakušan Fritz Reichl nebo Holanďan Mart Stam. Podobnou kategorii tvoří tvůrci, kteří pocházeli ze zahraničí, ale na určité období se v naší zemi usadili a rozvíjeli zde svou tvorbu. K nim patří především Slovinec Jože Plečnik nebo Nikola Dobrović, který se sice narodil v Pécsi, ale byl srbského původu a u nás studoval a krátce působil.      

 Vůbec nejkomplikovanější situace vychází z politických a národnostních poměrů ještě před vyhlášením samostatného Československa v roce 1918. Bylo to především na konci devatenáctého století, kdy se na našem území, zejména na Moravě, narodila celá řada významných architektů. Byli mezi nimi zvučná jména počátků moderní architektury Josef Hoffmann, Josef Maria Olbrich, Hubert Gessner nebo Adolf Loos. Všichni jsou rakouskými architekty. V té době ještě Československo neexistovalo a všichni tak byli občané Rakouska-Uherska. I tak je život a práce těchto tvůrců významně spojena s českými zeměmi a pozdějšího Československa, kde všichni tito architekti intenzívně pracovali. K nim patří i židovští žáci Adolfa Loose, včetně Heinricha Kulky, Paula Engelmanna nebo Jacquese Groaga, kteří se narodili sice na našem území v době Rakouska-Uherska, ale žili zde a pracovali během první republiky. Nakonec všichni udělali velkou kariéru po druhé světové válce daleko za našimi hranicemi a stali se pionýry moderní architektury v dalekých exotických zemích.    

 Poslední skupinou jsou židovští architekti, většinou německého a maďarského původu, kteří mezi dvěma světovými válkami pracovali v Praze, Brně i dalších větších městech anebo v oblasti Sudet. Díky obsáhlé publikaci Splátka dluhu, kterou o významu pražských německých architektů vydal historik architektury Zdeněk Lukeš v roce 2002, jsme se tímto tématem nezabývali a vybrali do našeho výběru pouze některé původem maďarské architekty, kteří působili v Brně. Mezi nimi byli například Zigmund Kerekes nebo Zoltán Egri.              

 Toto složité národnostní složení jen reflektuje turbulentní dobu první poloviny dvacátého století u nás i v celé středí Evropě. V současnosti se nám ale jeví více než aktuální. Co nám vypovídá o stavu současné společnosti a práci architektů dnes? Z tohoto pohledu se zdá býti mapované období mnohem více kosmopolitnější a rozmanitější. Ať už je to jakkoliv, naší výstavou oslavujeme diverzitu a intenzívní výměnu myšlenek a přístupů, které na tehdejší architektonické scéně panovaly. 

 Nakonec se nám podařilo navštívit a zdokumentovat 17 architektonických realizací od stejného počtu tvůrců. Na snímcích Tomáše Součka jsme je bez příkras zachytili v jejich současné autenticitě, i přesto, že stav některých objektů je žalostný. U tvůrců, kteří mají na našem území vícero realizací, jsme vybrali vždy ty, které patří k těm méně známým. Výsledkem je konzistentní fotografická esej mapující slavné i nepříliš známé projekty od špičkových architektů, jejichž osudy jsou velmi rozmanité a jejichž národnostní zařazení je někdy velmi složité. Ale není to ve výsledku jedno? Každý vynikající umělec je pravým světoobčanem, který může promlouvat ke každému bez ohledu na původ, národnost, jazyk nebo rasu.

Poznámka kurátora: Ve výběru chybí práce Adolfa Loose. Jeho práci totiž mistrovsky reprezentuje dům, ve kterém se právě nacházíte. Ten se tak stává přirozenou součástí celé výstavy.    

LOOS FOREVER

7.12.2020 - 5.6.2021

Výstava „Loos Forever“ ve Winternitzově vile se koná u příležitosti 150. výročí narození architekta Adolfa Loose. Více než klasická výstava je to spíš jakýsi prostor pro setkání s Adolfem Loosem, jeho myšlenkami, inspirací, s jeho přáteli a spolupracovníky (především se spoluautorem Winternitzovy vily Karlem Lhotou) v jeho poslední realizované budově. Můžete se posadit do křesla, které používal, číst si nerušeně jeho knížku esejů, poslouchat hudbu, která ho inspirovala a nasát tak dílo Adolfa Loose všemi smysly. 

Expozice je rozeseta po Winternitzově vile, která sama je tím největším exponátem. Možnost uspořádat výstavu o Adolfu Loosovi a Karlu Lhotovi přímo v jejich posledním společném díle dává návštěvníkům příležitost osobně prozkoumat to, o čem se dočtou ve výstavních textech. „Výstava je uzpůsobena tak, že návštěvník prochází domem, nalézá místnosti, ve kterých se vyskytují panely s texty, fotografie, artefakty připomínající život obou architektů i knihy, které se k nim nějakým způsobem vážou. Expozice je pojata tak, aby představila oba architekty i jejich dílo, diváka nepřehltila, ale neobvyklou formou mu zážitek ozvláštnila. Například do křesel je možno si sednout a knihy se smějí bez omezení číst, budete tak moci myšlenky a dílo Adolfa Loose nasát všemi smysly,“ popisuje „domácí“ atmosféru výstavy její kurátor Daniel Verner.

„Součástí výstavy jsou také dvě místnosti s novou stálou expozicí věnovanou samotné Winternitzově vile a rodině mého pradědečka Josefa Winternitze, která ve vile žila, ale pro svůj židovský původ o ni byla později připravena a její osud hluboce poznamenal jak holocaust, tak komunismus,“ dodává David Cysař, ředitel Winternitzovy vily.

Není noci tak tmavé

13.9.2020 - 29.11.2020

„Není noci tak tmavé, aby nepřišly po ní červánky ranní a nový den.“

(Šimon Wels, U Bernatů)

Výstava O žáku Adolfa Loose, architektu rudolfu Welsovi a jeho rodině. Příběh schovaný v jediné krabici vzpomínek, kterou po mnoha dlouhých letech jejich potomci otevřeli a začali hledat vlastní kořeny.

V roce 1838 zdolala mladá žena, Josefa Löwy, přes dvě stě kilometrů pěšky, aby požádala hraběte Šternberka o povolení ke sňatku se svým milovaným Bernardem Wedelesem. V první polovině 19. století se Židé směli brát jen podle velmi přísných pravidel.  Josefa se s tím nesmířila, a díky její tvrdohlavosti spatřily světlo světa všechny další generace rodiny.

Dobrodružná cesta je jednou z mnoha epizod, které líčí Josefin syn Šimon Wels ve svých pamětech U Bernatů. Kniha, kterou dopsal v roce 1919, krásně vyvolává atmosféru západočeského venkova 19. století.  Šimon měl malý obchod na návsi v Oseku u Rokycan, kde rodina žila po mnoho generací.  

Jeho starší syn Rudolf se dostal na vídeňskou Akademii, kde studoval architekturu.  Před první světovou válkou se Rudolf stal úzkým spolupracovníkem Adolfa Loose, autora Winternitzovy vily, a v meziválečném Československu navrhl desítky staveb, hlavně v západních Čechách a v Praze, které odráží jeho výjimečnou uměleckou tvořivost a silný cit pro práci s prostorem. Rudolf a jeho manželka Ida, která pocházela z chebské židovské rodiny, měli dva syny. Mladší syn Martin měl výjimečné výtvarné nadání. Rodina byla šťastná, a o jejich každodenním životě v Praze 30. let svědčí bohatě ilustrovaná knížka, Sancta Familia, kterou Martin se starším bratrem Tomášem napsali a dali rodičům k Vánocům 1938. 

V březnu 1944 byli Rudolf, Ida a Martin zavražděni v Osvětimi. Nemělo po nich zůstat nic. Nestalo se. Když byli zařazeni do transportu do Terezína, dali všechno, co jim bylo nejdražší, do krabice, kterou schovali u přátel v Praze. Tomáš přežil válku tím, že těsně po okupaci v březnu 1939 utekl do Velké Británie, kde za války sloužil v Royal Air Force. Po válce se vrátil do Prahy, ale zjistil, že rodiče ani bratr nepřežili. Zachovala se jen krabice s rodinnými věcmi, kterou vzal s sebou zpátky do Anglie.  S anglickou manželkou Joy měli tři děti, ale Tomáš s nimi o minulosti nikdy nemluvil. Krabice s rodinným archivem zůstala uzavřena ve skříni. Bylo na Tomášových dětech, aby krabici znovuotevřely a postupně daly dohromady střípky příběhu vlastní rodiny.  Našli Šimonovy paměti U Bernatů, knížku Sancta Familia, a stovky dopisů, kreseb, fotografií a skic.  Tato výstava je sestavena především z tohoto výjimečného rodinného archivu, který se zachoval jako malý zázrak uprostřed tragédie Holocaustu. 

Výstavu pořádá Post Bellum, o.p.s. 

Autor a kurátor výstavy: David Vaughan

Editorka: Markéta Bernatt-Reszczyńská

Vedení projektu: Marie Janoušková

Produkce: Jakub Pánek

Design: Markéta Hanzalová, Studio Colmo

Eva Eisler a Jan Šépka - O VENUŠÍCH A VILÁCH

27.6.2020 - 30.8.2020

Architekt Jan Šépka a umělkyně Eva Eisler, profesoři Vysoké školy uměleckoprůmyslové se setkávají na výstavě ve Winternitzově vile. Jan Šépka vystavuje tři modely svých soukromých vil, Eva Eisler Venuše, sochy ženských torz z hutního skla. Společně vybízejí k úvaze nad krásou soukromého domu. V jejich podání to není pohodlí a prvoplánový luxus, ale svět, který své obyvatele povznáší a dává jejich životu umělecký rozměr. O což šlo ostatně i architektovi Winternitzovy vily Adolfu Loosovi.

Eva Eisler - Venuše

Jan Šépka

DOMINIQUE CHAPUIS - 7.3.2020 - 17.5.2020

prodlouženo do 20.6.2020

Na hraně prázdnoty a viditelného, neboli intimní dialog mezi uměním a architekturou

Absolventka univerzity v Dijonu a Akademie výtvarného umění v Toulouse získávala první zkušenosti na studijních pobytech v New Yorku, Washingtonu a Frankfurtu nad Mohanem, kde současně žije a pracuje. Ve svých pracích využívá lineární prvky tak, aby vytvořila hru plošného a prostorového jazyka. Aplikuje pruhy či pásy z různých materiálů, jakými jsou např. dřevo, kartón, papír, umělé hmoty, s cílem podtrhnout náladu trojrozměrnosti. Zkoumá přechod mezi 2D prvky a jejich 3D okolnostmi. Práce Dominique Chapuis byly k vidění na jejich samostatných výstavách v Itálii, Rakousku, Německu, Slovinsku, Chorvatsku, Polsku, Slovensku, Nizozemsku a Francii, a jsou součástí výtvarných sbírek řady institucí, mj. v Mondrianhuis, v prestižním nizozemském Muzeu konstruktivního a konkrétního umění v Amersfoort, nebo ve Vietnamském národním muzeu výtvarného umění v Hanoji. Aktuální prezentace jejich prací ve Winternitzově vile nese název Le vide interroge le visible, což ve volném překladu znamená „prázdnota zpochybňuje viditelné“. Autorka volně navazuje na celou řadu svých experimentů s tímto tématem, ve kterých se zabývá fenoménem „neviditelného“. Její nynější instalace před- stavuje intimní dialog zdánlivě 2D bílých objektů s vnitřním prostorem tohoto funkcionalistického domu a je skromným příspěvkem organizátorů výstavy k probíhajícímu Roku Adolfa Loose 2020.

Kurátoři výstavy: Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec / Kabinet architektury

Vernisáž se koná 6.3.2020 v 18 hodin.

Daniel Verner

“ Pražská mozaika”

13.10.-31.12.2019 - prodlouženo do 1.3.2020

Výstava kreseb a grafik Daniela Vernera, průvodce ve Winternitzově vile a doktoranda Univerzity Karlovy.

Mladý umělec se inspiruje ve své tvorbě životem města. Výstava je mozaikou, která pokrývá několik let, během nichž autor dospěl k osobitému rukopisu a několika výtvarným technikám. Mezi jeho náměty patří i samotná Winternitzova vila, kterou můžete vidět hned v několika provedeních.

Vernisáž se koná ve čtvrtek 10.10.2019 v 18:00

Zvi Hecker - Dům Neumaister

15.7. - 6.10.2019

„DŮM NEUMEISTER“ VÝSTAVA SKIC ZVI HECKER. Kurátory výstavy jsou Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec z Kabinetu architektury. 

Winternitzova vila navržená Adolfem Loosem v roce 1932 vystavuje kresby a nákresy provedené architektem Zvi Heckerem v letech 2017–2018 pro "Dům Neumeister", jenž se nachází v Monte Fumo, Itri, mezi Neapolem a Římem. Jedná se o tichý dialog mezi dvěma rodinnými domy navrženými v různých časech a na různých místech. Výstava ukazuje zdlouhavý proces navrhování "Domu Neumeister" v řadě po sobě následujících kreseb.

Zvi Hecker se narodil roku 1931 v Krakově, vyrostl v Samarkandu, studoval architekturu na Technionu v Haifě a malířství na Avni Institute of Art and Design v Tel Avivu. Učil architekturu na Lavalově univerzitě v Quebeku a na univerzitě užitého umění ve Vídni. V roce 1960 se začal věnovat praktické činnosti v Tel Avivu a od roku 1991 pracuje v Berlíně. 

Více: www.zvihecker.com, nebo: http://kabinetarchitektury.cz/zvi-hecker-dum-neumeister-winternitzova-vila-praha-5/

Projekt se koná pod záštitou starosty MČ P5 - RNDr. Daniela Mazura Ph.D. a radní pro kulturu MHMP MgA. Hany Třeštíkové. 

Partnery akce jsou ICAM, Vila Thugenhat, Kabinet architektury, MHMP

Adolf Loos - Modely

16.3. -16.9.2019

Výstava modelů staveb Adolfa Loose od prof. Yoshio Sakurai, kterou vytvořil spolu se svými studenty z Tokijské university. Jedná se o evropskou premiéru tohoto unikátního projektu a na výstavě můžete obdivovat dokonale vytvořené modely včetně některého vybavení o velikosti 1:50 a dokumentaci k nim. K výstavě je připojený krátký tex o každé vystavené budově. Výstavu je možné navštíviz bez objednání ve dnech neděle, pondělí, úterý a středa od 12-18 hodin. Nebo je možné také navštívit komentované prohlídky vily, nebo přímo komentované prohlídky výstavy, které jsou vypisovány zde: https://goout.net/cs/kulturni-centra/winternitzova-vila/oysb/

Nové habitaty

nové ornamenty

6.2. - 10.3.2019

Na známá Loosová slova Ornament je zločin studenti ateliéru Architektura III Vysoké školy uměleckoprůmyslové reagují návrhy nové ornamentální estetiky pro budoucí bydlení v Tallinnu. Projekty spekulují o typologiích, formách, konstrukcích, materiálech ale hlavně o nové kráse, která se může projevit ve zcela nečekané formě. Projekty navazují na rešerši významných stavebních typologii dvacátého století reprezentovaných Le Corbusierovým Maison Domino, Habitat 67 od architekta Moshe Safdie a Mobius House od UNstudio. Navazováním, překročením nebo odmítnutím těchto vzorů studenti hledají nové ornamenty a nové habitaty, jež budou k vidění v prostorách Winternitzové vily.

Vladimír Komárek “Všední zázraky”

14.10. - 31.12.2018

Výstava jedné z velkých osobností českého umění 20. století, malíře, grafika, ilustrátora a pedagoga Vladimíra Komárka představí výběr prací jeho zralého období, pro které je charakteristická lyričnost, hluboká poetika a imaginace.

DANA HLOBILOVÁ

"MŮJ ŽIVOT S OBRAZY A ARCHITEKTUROU"

2.9.2018 - 9.10.2018

Dana Hlobilová se narodila v Přerově a své umělecké nadání čerpala od obou rodičů. Matka byla malířkou a otec hudebním skladatelem. Jako mimořádně talentovaná byla v roce 1946, ještě před ukončením středoškolského studia, přijata do ateliéru na VŠ uměleckoprůmyslovou v Praze, kde absolvovala v roce 1951 u profesorů J. Nováka a A. Kybala. V počátcích tvorby se ve spolupráci s architekty orientovala na užité umění. Vedle několika zdařilých týmových realizací v Praze a Karlových Varech zaujala zejména světovým úspěchem na výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde získala Diplome d’honneur za skleněnou „zpívající fontánu“. Fontána je po rekonstrukci od roku 2009 součástí Národního technického muzea v Praze.Akademická malířka Dana Hlobilová žije a tvoří v Praze a každý rok pořádá několik výstav. Je členkou sdružení pražských malířů a v letošním roceslaví krásné jubileum 90 let. 

JAN GRIMM RETROSPEKTIVA

7.4. - 30.5. 2018

Rozsáhlou retrospektivní výstavu Jana Grimma, která představuje soubor bezmála 140 obrazů a kreseb, připravila ve spolupráci se Strahovským klášterem a Winternitzovou vilou Ivana Grimmová, která výstavu kurátorsky koncipovala jako volný sled životní dráhy svého manžela. K vidění je tak výjimečný a niterný soubor mnohdy poprvé vystavených děl. U příležitosti výstavy, která probíhá na dvou místech v Praze od 7.4. - 30.5. vychází retrospektivní katalog autora.

Po vystudování Akademie výtvarných umění v Praze se Jan Grimm stal představitelem linie expresivní figurace, která pro umělecky silnou generaci 70. let byla kontinuitou s předválečnou českou tradici umění. Tato generace 70. let, se ve svém malířském sdílení vývojově oddělila na expresionistické přijímání světa se silným důrazem na kontrast, grotesknost až konfliktnost. Druhý názorový okruh, Grimmovi bližší, věnoval více pozornosti uchování řádu klasických hodnot moderního umění, i v hledání témat k vyjádření subjektivních prožitků.

„Kromě děl klasického formátu se Jan Grimm zabýval i monumentálními realizacemi v architektuře. Mezi nejznámější práce ve veřejném prostoru patří 17 metrová skleněná mozaika umístěná v metru stanice Náměstí Republiky, další z kamene a cínu, z roku 1991, ve stanici metra Skalka, sgrafito v hokejové hale na Výstavišti v Praze, nástěnné malby monumentálních rozměrů v tehdejším Paláci kultury a v nemocnici Na Homolce“, přibližuje tvorbu Jana Grimma kurátorska výstavy a umělcova žena Ivana.

Architektura na UMPRUM 2018    

4.2. - 4.4.2018

Adolf Loos Plzeň

Kdy: 13. 9. – 29. 11. 2017

Prodlouženo do 31.1.2018

Výstava interiérů, které realizoval Adolf Loos v Plzni.

Jméno světoznámého architekta Adolfa Loose je kromě Prahy svázáno také s Plzní, kde na začátku minulého století vytvořil soubor unikátních bytových interiérů pro majetné podnikatele z řad tehdejší plzeňské židovské komunity. Do dnešních dnů se jich dochovalo osm, čtyři z nich jsou od roku 2015 přístupné veřejnosti v rámci pravidelných komentovaných prohlídek.

A právě s Loosovým plzeňským dílem se můžete seznámit prostřednictvím výstavy Adolf Loos Plzeň, která se uskuteční do konce listopadu ve Winternitzově vile v Praze. Prostřednictvím dobových i současných fotografií a textů přibližuje návštěvníkům příběh několika bytových interiérů, které vedle originálního designu vynikají také svojí pohnutou historií.

Výstava je součástí stálé expozice, takže ji můžete navštívit kdykoliv během otvíracích hodin. Pokud byste rádi návštěvu spojili s dalším programem, je třeba rezervovat lístky dopředu.